Když jsem se před pěti měsíci přihlásil na můj první vertical ve Vysokých Tatrách -Tatranská Šelma s výběhem na vrchol Slavkovského štítu 2452 m.n.m , délkou 7km , převýšením 1400 m a limitem 2 hodiny (údajně nejnáročnější běh do vrchu na Slovensku a střední Evropě) , tak jsem zdaleka nevěděl, co mě čeká.
Byl jsem po komplikované operaci slepého střeva a znovu jsem se začínal rozbíhat (spíš rozcházet). Tatry mě očarovaly již dříve a často jsem tam jezdil s kámošema dobývat různé vrcholy a už v té době jsme v uvozovkách závodili s ostatními turisty (nikdo z nás si to ani neuvědomoval, ale vždy jsme museli být nejrychlejší) Obdivoval jsem ty ještě rychlejší a ty, co tam sem tam pobíhali. Když o pár let později na PC zahlédnu výběh na Slavkovský štít 2452m (pro nás vždy jeden z nejméně oblíbených výstupů), bylo rozhodnuto .
JDU DO TOHO.
Nenápadně jsem doma navrhnul dovolenou ve Vysokých Tatrách (vždyť jsme tam už dlouho nebyli) a pak už jen zaplatit a potrénovat více do kopců. To u nás v Jaroměři není zrovna jednoduché. Nejvíce se Šelmě príblížíl výběh z Pece pod Sněžkou Obřím dolem na Sněžku, asi 7 km s převýšením 900 m. Tréninky jako obvykle probíhaly komplikovaně, ale to raději nebudu rozvádět
Na dovolenou do Tater jsme s rodinkou vyjeli o den dříve v pátek, aby v sobotu byl klid už jen na závod. V pátek večer ještě vyzvednout u Šerpy startovní číslo, zkontrolovat počasí (super, bude sluníčko) a už se jen pořádně vyspat. Ráno v 7hodin snídaně v penzionu Hana v Nové Lesné a v 8 hodin parkujeme auto ve Smokovci . Hanka s Vítkem vyráží zubačkou na Hrebienok, aby měli náskok a cestou mě mohli vyfotit a povzbudit. Já pak na ně nahoře počkám. To by ale nebyla Hanka,aby nezabloudili. Takže menší zpoždění a jen tak tak mě ještě chytli na rozcestí pod Slovkovským štítem. Dvě rychlé fotky, úsměvy a povzbuzení. DÍKY SUPER.
První kilometr běhu se mi zdál dost rychlý a do toho docela dost svítí slunce, no uvidíme. Postupně začínám čím dál tím víc přecházet do chůze a pod občerstvovačkou ( Slavkovská vyhliadka) na mě padá asi první krize (no paráda ,to je teprve začátek). Stále sleduji hodinky a ty kilometry vůbec neutíkají, já snad stojím. Ale podle času jsem na tom stále dobře, tak raději zpomaluji. Zdá se mi ,že mě stále někdo předbíhá, tak se jednoho borce ptám, jestli už nejsem náhodou poslední. Odpověď mě potěší (prej ne), tak dík Potřebuji na chvilku zastavit, abych se vydejchal.. Přeci jen tak nezastavím. Mám to, vytáhnu mobil a fotím užasnou okolní krajinu. Žádné velké zdržování a jde se dál. Občas zkusím popoběhnout ,
ale fakt to nemá cenu.
Na pátém kilometru to už je masakr, srdce buší o sto šest a dech mi vůbec nestačí. Časově se mi zdá ,že do limitu 2.hodin to asi nestihnu. Stále si opakuji " zkrať krok ! nezvedej tak nohy ! jdi v klidu ! " Zvedám hlavu a vrchol vidím nekonečně daleko, do limitu zbývá 20 minut.Jsem v háji, to nestihnu, ach jo, to zase budu protivnej .No ještě to nevzdám, vymačkávám ze sebe co se dá. Po trati přibývá fanoušků a borců , co mají už odběhnuto (všechna čest). Zničeho nic slyším " makej ,už tam budeš, to stihneš." Chytám druhý (možná 10.) dech. Povzbuzování mě motivuje, zdá se mi, že snad i zrychluji a ... už vidím fábor a slyším " zaber tamhle je cíl ". Poslední metry a jsem tam.
Funím a čumím na hodinky ,ale nic nevidím ,než mi to očí zaostří.Paráda ,stihnul jsem to ,čas 1:51 hod. ,167. místo. Jsem šťastný jako blecha. Dostávám vodu a radu, ať se vydejchám. Sedám na šutr (ono ani není kam jinam), kochám se úžasnými výhledy na okolní vršky. Splnil jsem si svůj sen. Sedím ve výšce 2452 m.n.m. na Slavkovském štítu v Tatrách, který jsem v uvozovkách vyběhl s dalšími 200 borci a čekám na Hanku s Vítkem. Ještě udělám pár fotek, pak si krásně popovídám s jedním človíčkem a pak se už jen kochám a kochám. Asi za hodku dorazí Víťa a za ním Hanka. Další foto a další kochání, gratulace, pusa, pak už v klidu dolů na společný pozdní oběd.
Musím poděkovat organizátorům za super závod a parádní organizaci, krásnou čelenku a za oběd. Hance a Vítkovi za super podporu, že to vše se mnou vydrželi a zvládli.
Zřejmě jediný závod, který se blíží parametrům disciplíny zvané Vertical Kilometer na území bývalého Československa, je Běh na Slavkovský štít (2452 m.n.m.) se startem ve Starém Smokovci (1030 m.n.m.) ve Vysokých Tatrách. Zároveň jde patrně o nejtěžší běh do vrchu ve Střední Evropě.